Machři na domácí chleba v našich končinách, jsou jednoznačně Mašrktnice s Cuketkou (to je muž), od nich berou inspiraci, rady a návody asi všichni od nás začátečníků po zdařilé pekaře.
Já se řadím, mezi, takzvané bojovníky. Po třech nezdařilých pokusech se mi podařilo vypěstovat si vlastní žitný kvásek, kterému říkám Bruno. Lebedí si u mě v lednici, ale popravdě, zrovna dvakrát mu nevěřím.
Sice, když ho nakrmím tak krásně roste, voní po ovoci (asi jako třešňové víno) a není ani kyselí ani bez chuti. Ale podle mne, je to mrcha prodejná a jen se tváří, jakože dobrý a ono přitom ne.
Takže, jak jsem řekla, založila jsem si a úspěšně udržela svůj vlastní domácí kvásek. Och, jak hrdá jsem na sebe. Tak jsem si řekla, že teď budu mít ty krásné chleby jaké mají moje kamarádky a kopekařky a ejhel, ono to není jen tak. Můj chleba totiž vetšinou krásně vyběhne, dokonce i po přeložení v ošatce. Takže, vždy plna očekávání, ho překlopím na rozpálený plát, vložím do trouby, tu dvěma deckama vody zamlžím a peču. Jenže ten můj chleba ne a ne spolupracovat. z toho krásného ošatkoidního tvaru, se prostě rozplizne na placku vysokou ani ne 5cm. to že popraská mi nevadí, alespoň je vidět že je domácí, jen ta výška.
Jinak si nemám na co stěžovat, chutná báječně, voní kysele a po kmínu, uvniř samá bublinka a vůbec i vypadá krásně.
Chleba který vidíte na obrázku měl/a být nehnětená Šumava. Nebudu sem přepisovat recept, když už ho tak krásně popsal a napsal právě Cuketka, takže pro ty zvás, kteří se k tomu nedostali tady je.
Takže to stále piluji, stále na tom makám a stále bojuji, dokud můj bochník chleba nebude tak vysoký aby mě nasytil. Protože můj chlap říká: "Kdo neumí chleba krájet, neumí si na něj ani vydělat." No, já ho neumím ani upéct. PROZATÍM
Jsme totiž Bojovnice o domácí chléb
Žádné komentáře:
Okomentovat